Volnost – rovnost –bratrství

Připomínáme si v těchto dnech, co se v okolních polích odehrálo před více než dvěma sty léty: desetitisíce padlých, především mladých lidí během několika hodin, znásilněné ženy, vypálené lidské příbytky, obyvatelé připravení o majetek i zásoby potravin na prahu zimy, provízoní lazarety se sténajícími a umírajícími zraněnými a zmrzačenými lidmi a potoky slz pozůstalých oplakávajících svoje blízké – to je rub oslavovaného vítězství jistě schopného vojevůdce Napoleona, který svými dobývačnými válkami postupně ovládl skoro celou Evropu.

Přitom na začátku byly krásné ideály: volnost – rovnost – bratrství. Byly to vlastně ideály evangelia křesťanství, které se jen pomalu dostávaly do povědomí lidí. Osvícenství spoléhalo na rozum a domnívalo se že stačí  lidem vytvořit vnější  podmínky, aby vznikla ideální společnost, že ty vnější podmínky změní člověka k dobrému. Když se to potom nedařilo, musela pomoci gilotina, jedna ze smutných vymožeností Velké francouzské revoluce. Byl to pokus uskutečnit ideály křesťanství bez Boha. Ovšem, tak jako květiny uříznuté od kořenů a vložené do vázy mohou na chvíli okouzlit, ale uvadnou a odumřou, takový osud čekal i tento pokus. Vyřazením Boha ze hry vyprchal i pravý smysl z těchto pojmů, protože byly bez vztahu člověka k Bohu.

Volnost neznamenala svobodu, ke které osvobodil Kristus – to je něco podstatně většího hlubšího než jen občanská politická práva. Rovnost nebyla chápána jako zásadní rovnocennost každé lidské osoby před Bohem, ale pouze rovnost před právem. Bratrství bylo chápáno jako jednota revoluční vůle, nikoli jako bratrství všech lidí jako sourozenců, jako dětí jednoho Otce. Člověk se nemůže plně realizovat bez vztahu k Bohu, protože byl stvořen k Božímu obrazu a v tom je nejhlubší důvod jeho důstojnosti. S touto důstojností se rodí a není mu udělována společností nebo neosobní institucí, jakou je stát. Jako stvořený k Božímu obrazuje rovnocenný a rovnoprávný s ostatními lidmi, kteří bez ohledu na svou urozenost přišli na svět nazí a bezmocní, ale s nárokem, aby jejich důstojnost, k níž patří svoboda, jim byla přiznána a zákony zajištěna.

Člověk je však vlivem dědičného hříchu nakloněný ke zlému. Proto sebelépe formulované zákony neochrání člověka před ním samým. Potřebuje se znovu narodit jako člověk nový, stvořený podle Krista, potřebuje časté transfúze Boží milosti, kterou nám získal Ježíš svým křížem a zmrtvýchvstáním. To má připomínat kříž vyvýšený nad slavkovským bojištěm.

Napsat komentář