Tyl Arnošt OPraem. 26.11.1915 – 12.10.1995

Narodil se 26.listopadu 1915 v Cakově u Litovle. Do premonstrátského řádu vstoupil v Nové Říši v roce 1939, v roce 1943 složil slavné sliby a 29. července 1945 byl v Brně vysvěcen na kněze. Působil v Brně –  Zábrdovicích a Brně –  Židenicích mimo 18 let, po které mu byl odňat státní souhlas. V té době pracoval v kamenolomu maloměřické cementárny. Celý životž zasvětil výchově mládeže ve skautské organizaci. Jeho odkaz před smrtí vedoucím skautů: „Nikdy nelitujte, co jste udělali pro mládež, byť za velkých obětí.“

 

Poznal jsem ho v šedesátých letech, když dostal od státních úřadů milostivě dovolení, že při své těžké práci v kamenolomu, může o svátcích vypomáhat v komínské farnosti. Ministroval jsem mu na půlnoční mši svaté v kapli v Jundrově. Přesto, že sloužil v horečce, protože předtím prochladl v práci, měl velmi poutavou promluvu o úctě k životu nenarozených a o duchovní škodě, jaká tím vzniká našemu národu. Hovořil také o výchově dětí. Uvedl jako příklad Karla IV., který udělal mnoho dobrého, ale podcenil výchovu svého syna Václava, což bylo katastrofální pro naši vlast.

Když jsme spolu hovořili v zákristii, zmínil se o své zkušenosti z vězení. Zvláště vzpomínal na jednoho mladého spoluvězně bratrovraha. Získal si jeho důvěru, když mu psal dopisy, naučil ho modlitbám a snažil se mu různě pomáhat. Řekl mi tehdy: Kdyby byla ta možnost, já bych se nebál jít mezi takové lidi, oni potřebují lásku.

Všechen svůj volný čas věnoval mládeži. Přes neustálé nebezpečí odsouzení a vězení pod nejrůznějšími firmami pokračoval ve skautingu. Ještě necelý rok před smrtí jsme spolu prohlíželi skautskou klubovnu, kde mi s radostí oznamoval, že se mu podařilo příjít na to, proč krb netáhne.

Napsat komentář