Svatý Josef

Když chtěl Bůh vstoupit do lidských dějin, zvolil cestu, jakou  přichází  na  svět  každý  člověk. Tak se stalo, že to všechno, co  chtěl  Bůh  dát  lidem, bylo obsaženo v tom nepatrném  lidském  tvorečku,  kterého  nosila  Panna Maria pod srdcem.  A tehdy došlo ke zvěstování Josefovi: „Neboj se vzít k sobě svou manželku Marii.“ Tak se stal Josef ochráncem a strážcem toho nejcennějšího. Nevíme, kolik z toho chápal, zda si uvědomoval celý dosah své odpovědnosti, ale určitě do toho dobře vidí teď, když ho teď celá církev vzývá jako svého nebeského ochránce.

Na Josefově příběhu víry je vidět, že Bůh nechce nic dělat sám, ale že se rozhodl v uskutečňování svých záměrů jít cestou úcty k lidské svobodě. Bůh totiž miluje lidskou svobodu.  On neřídí lidi jako automaty, ale chce, abychom s ním aktivně spolupracovali. Bůh  sice  připravil naši cestu životem, promyslel ji se vší   svou  moudrostí  a  láskou  a  skryl  ji  do  životních okolností, které jsme si nevybrali, ale v hlubině našeho svědomí

o tom všem s námi vede rozhovor a stále počítá s naším rozumem a vynalézavostí naší lásky. Bůh sice dal ve snu Josefovi pokyn, aby s Marií šli do Egypta, ale už mu neřekl, kde najde nocleh, nesdělil mu, kde najde práci a střechu nad hlavou, nechal na jeho odpovědnosti rozhodnutí, kam se má vlastně nastěhovat po návratu z Egypta. Spoléhal na Josefův zdravý rozum, na jeho zodpovědnost a věrnost. A to už stačilo, aby prostřednictvím Josefa ochránil svoje dílo spásy před všemi úklady zla. Josefův příběh víry je povzbuzením i pro nás. I my jako církev máme šanci za těchto podmínek, ve kterých žijeme, konat s Bohem zcela obyčejným způsobem zázraky. Stačí k tomu naše otevřené srdce a ochota spolupracovat.

Napsat komentář