Svatohubertská mše – Křtiny 2017

Přišli jste, abychom společně oslavili svatého Huberta jako Vašeho patrona. Jak to staletí vložila do legend o tomto světci ze sedmého století, svatý Hubert je symbolem myslivecké cti, pokory a poctivosti, patron lovu a ochrany zvěře. Světec má nám všem vyprošovat, aby každý našel v sobě lásku a porozumění nejen k přírodě, ale i k ostatním lidem a správnou míru ve využívání darů, které nám příroda poskytuje.

Papež František v encyklice „Laudato si“ píše: Biblické texty nás vybízejí „obdělávat a střežit“ zahradu světa (srov.Gn2,15). „Obdělávat“ znamená orat či pracovat na půdě, „střežit“ znamená chránit, opatrovat, hájit, zachovávat, bdít. (…) Biblické zákonodárství předkládá člověku různé normy nejenom ve vztahu k lidem, ale také ve vztahu k ostatním  živým bytostem: „Nebudeš jen přihlížet, když na cestě padne osel tvého bratra nebo jeho býk.“ (…) Narazíš-li na své cestě na ptačí hnízdo s holátky či vejci, na kterémkoli stromě nebo na zemi, a matka bude pečovat o holátka či vejce, nezmocníš se matky spolu s mláďaty.“

Země v posledku „náleží Hospodinu“ (Žl 24,1), Jemu patří „země i vše, co je na ní“ (Dt 10,14). Proto dle přesvědčení Izraelitů je potřeba pokaždé požádat Hospodina, než něco z toho, co mu patří, použijeme, vyslovit beraku, děkovnou modlitbu. Jinak jako bychom to ukradli.

Když maminka upeče cukroví, slušně vychované  děti se jí ptají: „Mami můžu si vzít?“ A maminka neřekne: „Co se tak hloupě ptáš, přece jsem to upekla pro vás.“, ale přijímá to jako projev uznání a vděčnosti.  Až bude kněz přinášet Bohu jménem celého shromáždění chléb a víno k proměnění, bude říkat: „Je to plod země a lidské práce, je to plod révy a lidské práce…“ Chléb a víno representují pokrmy a nápoje, které udržují náš přirozený život. Bez nich bychom zemřeli. A nestačí jen lidská práce, ta by nebyla člověku nic platná, kdyby Bůh nevložil do půdy a do rostlin schopnost rodit. Tak se nám při každém pokrmu připomíná závislost na Bohu. Ale není to ponižující závislost. Jako dítě neponižuje to, že před narozením žije devět měsíců ze své matky a po narození z jejího prsu, skryté v matčině teplé náruči.

Jednou ve Švýcarsku jsem omylem nastoupil do vagonu pro maminky s dětmi. Proti mně seděla maminka s malým  chlapcem. Měli  tam část vagonu upravenou, aby si děti mohly hrát. Chlapec si tam hrál, ale občas přiběhl, aby se přesvědčil, že tam maminka ještě je. Malé děti to tak dělají. Pak ale přišel a hlásil: „Mami, já mám hlad.“ Maminka vybalila banány, jeden oloupala a podala chlapci. On ale natáhl ruku k ní a řekl: „Já půl, ty půl. Maminka si půlku odlomila a oba svou půlku snědli. Tento rituál se opakoval při každém banánu. Moc se mi ta hra líbila.

Bohu se líbí hrát si s námi hru, v níž se vlastně on sám nám daruje, umožňuje nám podílet se na jeho bytí. A dělá to tak nezištně a decentně, že dává vycházet slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým, jak nám to o něm říká sám Ježíš. Víra nám dává schopnost vidět v celém stvoření, které nás obklopuje nepřetržitý proud Božích darů, jehož je každý z nás adresátem i součástí. Implikuje to vztah odpovědné vzájemnosti mezi člověkem a přírodou.

Papež František píše ve svém listu „Laudato si: „Ježíš nás tomuto postoji učil, když vybízel hledět na polní lilie a na nebeské ptáky nebo když pohlédl s láskou na hledajícího člověka. On opravdu uměl být naplno přítomen u každé lidské bytosti a před každým stvořením a tak nám ukázal cestu.(…) Projevem tohoto postoje je schopnost děkovat Bohu před jídlem i po jídle. Navrhuji věřícím, aby se vrátili k tomuto cennému zvyku  a hluboce ho prožívali. Chvíle dobrořečení – byť i velmi krátká – nám připomíná naši životní závislost na Bohu, umocňuje v nás smysl pro vděčnost vůči těm, kdo nám svou prací poskytují tato dobra a upevňuje solidaritu s těmi nejpotřebnějšími.

Žalm 145,15n. říká: „Oči všech se s důvěrou obracejí k tobě, Pane a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Ty otvíráš svou ruku a všechno, co žije, naplňuješ svým požehnáním.“ Při této mši svaté chceme toto požehnání vyprošovat společně se svatým Hubertem všemu stvoření, zvláště pak vám, kteří jste se tu dnes shromáždili a Vašim blízkým.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *