Stín Otce

Spisovatel Jan Dobraczynski nazval svatého Josefa v už zmíněném románu „stínem Otce“. Možná nám to připomene stínovou vládu a stínové ministry, kteří jsou v opozici a nabízí v mediích svoje řešení, ovšem bez rizika, že by nesli důsledky. Spíš to připomíná stínohru s různými scénkami, kde se vytváří pro diváka iluze něčeho, co ve skutečnosti není. Ale jestliže je možné nazvat svatého Josefa stínem Otce, pak to vychází ze skutečnosti, že stín  věrně sleduje každý  pohyb toho, komu patří a nemůže se od něj odchýlit ani bez něj existovat. V tom smyslu toto přirovnání sedí. O svatém Josefu říká evangelista, že byl muž spravedlivý. V biblickém chápání to znamená, že se snažil poctivě a věrně poznat a konat Boží vůli, v tomto případě být ztělesněním nebeského Otce.
Že se mu to dařilo, můžeme poznat z toho, jaký měl Ježíš jako člověk vztah k  nebeskému Otci. Už ve dvanácti letech chtěl zůstat v jeruzalémském chrámu – v domě svého Otce. A v době své veřejné činnosti když k němu přicházely zástupy, vyhledává samotu s Otcem a celé noci se modlí. Jak se musel Ježíš cítit osamocený mezi apoštoly, kteří ho nechápali, ve vztahu k farizeům, kteří ho provokovali, nenáviděli a usilovali mu o život, kde bral tu lásku a důvěru? V důvěrném vztahu k Otci. Také v době úzkosti před smrtí  v Getsemanech  prosí Otce o pomoc a na kříži ve chvíli hrozné opuštěnosti se Otci svěřuje do rukou. Tento obraz nebeského Otce se utvářel v jeho duši od doby útěku do Egypta. V starostlivosti Josefa o rodinu poznával starostlivost Boží.
Také Ježíšovo překrásné podobenství o marnotratném synu nebo spíš o milosrdném otci v sobě zřejmě skrývá i Ježíšovu zkušenost, jakou měl s Josefem. Samozřejmě ne že by se proti němu provinil, ale v té velkorysosti, s jakou dává otec v podobenství mladšímu synu svobodu, v jistotě, jak si uvědomil až daleko v cizině, kterou mu poskytoval otcovský domov, i v tom, co říká otec staršímu synovi: „všechno mé je i tvé..“

Napsat komentář