Ordinace Boží

Byl jsem navštívit v nemocnici jednoho pacienta a zastavil jsem se v nemocniční kapli. Při pohledu na kříž jsem si připomněl, Ježíš se ve vrcholném okamžiku svého utrpení ukryl v Otcově náručí: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svou duši.“ Tato kaple je vlastně taková ordinace Boží. Položil otázku, jací lidé zde hledají pomoc?

  • Nestane-li se zázrak „Otče, je-li možné, odejmi ode mne tento kalich, ale ne jak já chci, ale jak chceš ty“
  • Lidé vyššího věku – smíření
  • Lidé čekající na výsledek vyšetření – na ortel
  • Lidé, kteří budou vyléčeni, ale bojí se bolesti a rizika, které se nedá vyloučit
  • Lidé, kteří se obávají o své blízké
  • Lidé, kteří přicházejí poděkovat – za uzdravení nebo za sílu

Ale tato ordinace je otevřená také lékařům  a sestrám,

  • když mají něco závažného rozhodovat,
  • když prosí o světlo a odvahu, jak něco závažného sdělit, když jsou unavení a přetížení  nebo bezradní

V Ježíšově výkřiku na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ je obsaženo všechno utrpení lidí – vinných i nevinných. Ale A Bůh ho nenechal ve tmě smrti

 

Chceme-li opravdu pomoci trpícím a sami neztratit pevnou půdu pod nohama, musíme zůstat věrní Bohu i člověku, a to je vlastně tajemství kříže!  Ježíš Kristus se nepostavil ve jménu Otce proti hříšnému lidstvu ani ve jménu trpícího lidstva proti Otci. A právě tato láska věrná až do krajnosti Otci i lidem se stala příčinou vykoupení, protože spojila znovu nebe se zemí.

 

Už samotný pohled na kříž může být pro trpícího zdrojem důvěry a síly. Jeden starý profesor napomenul studenta, který při brigádě v pohraničí našel zlomený kříž a posměšně napodoboval žehnání: „Já jsem byl v první světové válce jako sedmnáctiletý na frontě a viděl umírat mladé lidi s vyhřezlými střevy. Všiml jsem si, co to pro ně znamenalo, když jim farář ukázal kříž…Já nejsem věřící, ale nemohl bych dělat, co ty děláš.“ Student se zarazil a skoro uctivě položil kříž na mez.

Albert Schweitzer: Mě neděkuj. Poděkuj Pánu Ježíši, který poslal profesora do pralesa.

Víra pomáhá, abychom přistupovali ke každému člověku s úctou. Na katedrále v Chartres je pod výjevem stvoření nápis: Magnacum reverentia creavit Deus hominem. A Ježíšova slova: „Cokoli jste učinili…“ nás vedou k tomu vidět v trpících a potřebných samotného Ježíše.

 

Když někoho z nenadání překvapí smrtelná nebo nevyléčitelná nemoc, zhroutí se mu všechny životní plány. Najednou je všechno jinak. Je tak těžké se v takovém neštěstí vzchopit, srovnat si myšlenky a najít rovnováhu. Také vůči Bohu je těžké najít nový vztah. Otázky „proč“ a „k čemu“ dotírají. To prožil už Job. Přátele se odvracejí, mlčí a nebo ještě hůř hovoří tak, že svými úvahami a vysvětleními působí bolest a ještě větší zmatek v duši trpícího.

Otče náš

Napsat komentář