NOVÁ VOLBA

„Slovo, jež krmí lidské duše, slovo, jež sílí srdce i rozum, slovo to, jež vede k poznání Boha. Jako bez světla radost mít nebude oko, patřící na všechno stvoření Boží, neb vše není ani krásné ani viditelné, tak i každá duše bez knih, neznající zákona Božího, zákona písem duchovního, zjevující ráj Boží…“

To jsou slova sv. Cyrila v předzpěvu k jeho překladu Písma, Knihy knih. Solunští bratři sv. Cyril a Metoděj od jejichž příchodu na Moravu uplyne v roce 2013 tisíc sto padesát let, k nám tehdy nepřišli jako kulturní pracovníci, ale jako misionáři. A na své poslání se dobře připravili. Aby mohli srozumitelně hlásat víru, potřebovali vytvořit spisovný jazyk. Aby jej mohli věrně zachytit, vytvořili zvláštní abecedu. Aby se mohlo křesťanské poselství vtělit do běžného života, připravil svatý Metoděj soubor zákonů Zákon sudný ljudem. Ale to všechno byly jen nástroje, protože u žádné knihy nejsou důležitá písmena, ale obsah. Ani dnes nemůžeme plně docenit působení soluňských bratří, pokud neporozumíme poselství, které přinášejí. Jaký je slovníček, kterému učili naše předky? Nezištná a věrná láska, úcta k rodičům, úcta k životu, pravdomluvnost, poctivost, skromnost, umění odpouštět…

Když přišli dva rodní bratři Konstantin a Metoděj do země zmítané vnitřními spory a ohrožované mocnými sousedy, začalo něco, co mělo později daleko přesáhnout hranice velkomoravské říše. Zřejmě právě díky pokoře, skromnosti a bezbrannosti těchto misionářů našlo jejich úsilí v srdcích našich předků příznivou půdu. Právě proto, že přicházeli naprosto nezištně, s čistým úmyslem rozdělit se s našimi předky o duchovní bohatství, které sami objevili ve svém životě.Ve složitých podmínkách tehdejší doby spojili svoje osudy s osudy národa našich předků. C. a M. neměli žádné mocenské ambice, byli to opravdu služebníci Boží pravdy. Naši předkové se neměli stát vazaly, ale rovnocennými partnery Franků, protože mají před Bohem stejnou důstojnost. To bylo vyjádřeno i povýšením slovanské řeči na řeč liturgickou vedle latiny a řečtiny. Pro dobro těch, k nimž se cítili posláni Bohem, snášeli námahu cest, nepochopení a svatý Metoděj i ponižování a věznění. Díky jejich námaze se křehká rostlinka ujala, otužila a to, co zde bylo zaseto, se postupně přes nepřízeň času rozvinulo ve svébytnou slovanskou kulturu. Jejich mise je skvělým příkladem inkulturace křesťanského poselství do slovanské mentality. Dokázali obohatit a prozářit světlem evangelia to  jedinečné, co dal Bůh Slovanům do vínku a očištěné od porušení, způsobené vinou, která tíží lidské pokolení a propojit s židovsko-antickým dědictvím. Metodějovi žáci byli sice vyhnáni, takže nejbohatší plody jejich působení se sklízely jinde, ale kolébka této kultury byla zde! Nebylo to tolik zásluhou našich předků, stále ještě rozkolísaných mezi pohanstvím a světlem evangelia, jako věrností těchto svatých a obětavých misionářů, kteří svoje osudy spojili s našimi. Od obávaných, nevypočitatelných božstev, které bylo potřeba chlácholit a naklánět si je úlitbami a oběťmi se lišil křesťanský Bůh tím, že obětoval sám sebe na usmíření lidských vin. Takovou cenu má člověk pro Boha! Křesťanství přináší člověku vědomí té nejvyšší důstojnosti a ceny. Kde slábne úcta Boha, který umírá pro člověka, tam umírá v člověku vědomí jeho ceny. Klesá na úroveň živočicha, který si neví rady sám se sebou, protože už neví, proč vlastně žije.

Jak uvádí kniha Jozue, svolal tento vůdce vyvoleného národa všechny izraelské kmeny do Sichemu a vyzval je, aby se jednoznačně rozhodli, zda chtějí sloužit pravému Bohu nebo modlám. A za sebe jako ukazatel další cesty vyvoleného národa vztýčil kámen a prohlásil: „Já a můj rod budeme sloužit Hospodinu!“ Tak nějak by měly vyznít všechny akce a aktivity oslav jubilea příchodu soluňských bratří: Hlásíme se k odkazu soluňských bratří a znovu si volíme duchovní hodnoty, které nám solunští bratři hlásali a chceme podle nich žít!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *