Lukov 18.5.2019 – výročí popravy P. Jana Buly

Českoslovenští biskupové v pastýřském listě píší: „Museli bychom se před vámi cítit zahanbeni, kdybychom si nepočínali jako pastýři, kteří jsou v zájmu spásy ochotni dát i svůj život za své ovce, nýbrž jako pastýři najatí, kteří své stádce v době nebezpečí zrádně opouštějí. Zůstaňte věrni Svatému otci, který na vás myslí. Zůstaňte věrni svým biskupům, kteří s vámi trpí, a nedejte se zviklat ani tehdy, kdyby k vám už nemohl proniknout jejich hlas. Církev je nezničitelná a trpět pro Krista je největší slávou. Katolíci celého světa jsou s vámi ve spojení.“

Tak se kněží ve farnostech ocitli v situaci, kdy měli za povinnost svého postavení ale i povinnost pastýřské lásky říci lidem pravdu, varovat je a ukázat na neslučitelnost marxistické ideologie nenávisti s náboženstvím lásky a to i s rizikem neblahých důsledků. Znamenalo to postavit se s holýma rukama proti režimu, který měl v rukou prakticky všechnu moc. Mnozí byli potrestáni pokutou nebo podmínečným trestem vězení. Ale to byl jen začátek. Od zastrašování se přešlo k procesům s církevními představiteli a někteří měli položit i život.

 

Páter Jan zakazovaný pastýřský list nejen četl, ale ještě k němu dodal: „Dne 13. června (1949) projevili jsme (s panem farářem) projevili oddanost primasi českému arcibiskupovi Dr. Beranovi  a biskupovi brněnskému Dr. Skoupému, že stojíme pevně za nimi a podrobujeme se všemu, co ve věci vyřešení poměru církve a státu podniknou. My nechceme zradit svůj národ, ale ani Krista. Krista dokázal zradit Jidáš, a stal se tak příkladem každého zrádce. Vy buďte věrní. Nezklamte důvěru církve, v níž jste se narodili!“

Jde o věrnost. Žijeme v době a ve společnosti, v níž se s jakousi samozřejmostí neplní dané sliby (dokonce někdy ani není úmysl je splnit), zraňuje se důvěra a přátelství. Člověka už nevyvádí z míry porušení věrnosti, protože se jedná o něco velmi častého. To, co překvapuje je naopak věrnost, vztah, který přetrvá delší dobu a je zamýšlen jako trvalý, na celý život. Dostát slovu, které jsem dal – to drží společnost pohromadě.

Věrnost ženichovi osobně, nejvíc vyjadřuje jakoby snubní vztah s Ženichem. A je také největším a nejdůležitějším svědectvím, které může být velkým povzbuzením i pro ty, kteří žijí v manželství a vůbec k věrnosti slibu, který člověk dá.

Největší posilou je mi to, že jsem věrně sloužil Bohu až do konce. Člověk Boha nikdy dost nemiluje a to je jediné, čeho musí litovat. Těší mne dnes, že jsem mu sloužil a že jsem Jeho služebníkem zůstal až do konce.

Věrnost – pro pátera Bulu to nebyla jen věrnost povolání, ale věrnost Ježíši Kristu, jehož kněžství přijal. Přijetím do duchovního stavu se zavázal k modlitbě breviáře. Chceš ve svém životě chránit a rozvíjet ducha modlitby a podle pro vás vydaného ustanovení církve se věrně modlit denní modlitbu spolu s Božím lidem, za něj a za celý svět?

 

Poslední noc – před šedesáti osmy lety: V dopise na rozloučenou píše faráři rodné farnosti: „Zítra, až tento dopis dostanete, já už budu mít pomodlen svůj žalm „Nyní propouštíš, Pane“ a „Požehnaný“. Děkujte Pánu Bohu za to!“

Je to začátek dvou hymnů z kněžské modlitby breviáře Ten první je v závěru poslední modlitby na koci dne: Nyní, Pane, propouštíš svého služebníka v pokoji…Jane Bula uzavírá svůj pozemský život, svou službu v církvi.

Druhý hymnus je ze závěru ranních chval, kterými zdraví církev svého Pána na úsvitu nového dne: Požehnaný buď Pán Bůh Izraele, že navštívil a vykoupil svůj lid. Poprava se kryje s východem slunce toho dne. Dochovalo se svědectví, že když Jan šel na popraviště, modlil se.

Pro společenství Nového zákona den začíná svítáním. Je to čas naplnění, vzkříšení Pána.

Kristus se narodil v noci, světlo v temnotách, v okamžiku jeho smrti a utrpení na kříži se

slunce zatmělo; ale bylo to brzy ráno, o dni Velikonoc, kdy vstal Přemožitel smrti. Svátost kněžství zvláštním způsobem připodobňuje svěcence Kristu veleknězi, stává se knězem na věky. Můžeme říci, že Jan prožíval svou smrt jako poslední úkon svého kněžství. Nemohl kázat, nemohl sloužit mši svatou, udělovat svátosti, ale plnil svůj slib modlit se s Božím lidem a za něj a za celý svět.

Napsat komentář