Arnolec – P.Josef Toufar

Úvod ke mši:

 

Ne mnoha místech se člověk setkává s tím, že ty rány ještě nejsou zaceleny, protože nebylo litováno, často nebylo ani odpuštěno, nebylo dáno zadost spravedlnosti v mnoha věcech a práva a protože ještě trpí lidé ztrátou svých blízkých nebo svého domova. Nechci to rozebírat. Chtěl bych, aby prožili tuto mši svatou s prosbou za všechny kdo jakýmkoli způsobem trpí: pro svou víru, pro svoje přesvědčení, pro barvu pleti nebo pro cokoli jiného. Když jsem se setkal s jedním mladým člověkem a ptal se ho, proč se dal pokřtít, proč se stal křesťanem, proč vstupuje do církve, řekl mi: Protože v církvi byli mučedníci, lidi, kteří dokázali za svoje přesvědčení položit život. Řekl jsem mu: Oni jsou i dnes! Každý rok je na světě zavražděno kolem šedesáti misionářů, kněží, řeholníků, řeholnic i laiků, protože jsou křesťané, protože jsou Kristovi. Také Josef Toufar byl umučen vlastně proto, že byl Kristův kněz, proto se na něj sneslo všechno zlo. očisťme svá srdce od jakékoli nenávisti, zloby, závisti a čehokoli takového, co by mohlo zkreslovat náš pohled na náš vlastní život, na svět kolem nás, co by mohlo bránit, abychom odpustili druhým, co by mohlo bránit, abychom viděli každého člověka takového jaký je: Jako boží obraz, ke kterému musíme mít vždycky úctu. Vyznejme své hříchy:

 

Homilie:

Těsně před 68 rokem pronikla na naše divadelní scény hra anglického dramatika Roberta Bolta o Svatém Tomáši Moorovi. Jmenovala se „Člověk pro každé počasí“. Hlavní postavou této hry není světec, ale „obyčejný člověk“. Člověk, který má přece rodinu, který se musí uživit, který si říká: Když to neudělám já, tak to stejně udělá druhý. Vystupuje jako udavač, jako lodník, jako žalářník, jako svědek u soudu, jako kat. A po popravě Tomáše Moora vystoupí do popředí a říká: Lidičky, já žiju, já jsem to všechno přežil.

Jsou etapy v lidských dějinách, v dějinách národů a náš národ toho užil v minulém století bohatě, kdy nemůže člověk zůstat stranou, kdy se musí kvůli svému svědomí přiznat k tomu, kam patří. A tady se stýká osud Tomáše Moora s osudem otce Josefa Toufara.

Ještě jednou se vrátím ke zmíněné divadelní hře. Tam vkládá dramatik do úst svatého Tomáše Moora tato slova:

 

Tolik tento dramatik. Čteme v evangeliu takové vyznání lásky ke světu: Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna… (Jn 3,14) Tedy Bůh obětoval to, co měl nejdražší, vlastního Syna. Bůh sám v Ježíši Kristu přišel na svět, aby člověku znovu vrátil jeho důstojnost Božího tvora a daroval mu důstojnost Božího dítěte. A protože vzal na sebe tu tíhu lidského života porušeného a pokaženého, toho všeho, co se nashromáždilo, vší té zloby, která byla v lidské společnosti, proto skončil na kříži. Ale křížem to neskončilo. Kříž není znamením toho, že takhle to vždycky skončí, když je člověk věrný svému svědomí, když se snaží dělat dobře, když prostě nevyje s vlky a podobně. Neskončilo to, protože Kristus byl vzkříšen vstal z mrtvých.

A dnešní evangelium končí slovy: Radujte se a jásejte, protože máte v nebi velkou odměnu. Od dob, kdy Ježíš Kristus zemřel na kříži, kdy sám na vlastní kůži prožil všechno to ponížení, byl zbaven šatu, bičován, korunová trnovou korunou, vysmíván, svlečen do naha, pověšen na kříž a ještě vysmíván a ještě proboden kopím, od té chvíle nemůže nic, nikdo, nikde a nikdy vzít člověku jeho pravou hodnotu, kterou má v očích božích a která se jednou projeví.

A tak je třeba, abychom se dnes rozhodli: Žít jako Boží obraz a v každém člověku vidět Boží obraz  a mít ho v úctě, v každém člověku tento Boží obraz odkrývat a pomáhat mu, aby se tímto Božím obrazem stával. To je otázka výchovy, ale i otázka našich vzájemných vztahů, jaké spolu budeme mít. Jak nebudeme chtít nic za cenu něčeho špatného. Jak si budeme jisti tím, že šťastnou společnost můžeme vytvořit jen tenkrát, když budeme věrní zásadám, které svým slovem i životem hlásal otec Josef a které ho nakonec stály život.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *