100 let P. Buly

Drazí obyvatelé a věřící v Lukově a všichni shromáždění. Pandemie přesunula hlavní vzpomínku na 100 let Vašeho rodáka na pozdější dobu, takže se neúčastním osobně, chci být však  účasten aspoň tímto pozdravem.

Chceme se dnes vrátit k tomu, co se odehrálo ve zdejším kostele právě před sto lety. Kmotři přinesli do chrámu právě narozeného chlapečka a a nebeský Otec rukama kněze, lijícího vodu na tu malou hlavičku, jej přijímal za své dítě: Jene, Já tě křtím ve jménu Otce, i Syna, i Ducha Svatého. Malý  Jan se narodil pro Boha. Při křtu byl do nás zaset život, který není ohraničený časem, protož dává účast na Boží věčnosti.

Když slavíme životní výročí, málo vzpomínáme na okamžik svého křtu, na okamžik, kdy rodiče jakoby vložili své dítě do Boží náruče, zviditelněné Matkou církví. Jistě, připomínáme si s vděčností rodiče, bez nichž bychom tu nebyli. Rodiče však nejsou dárci života, oni dar života, který sami přijali, předávají dál. Jen Bůh sám je Život. Jsou spolupracovníky Boha Stvořitele.

Evangelium ze slavnosti Narození sv. Jana Křtitele končí otázkou: „Co asi z toho dítěte bude?“  Boží slovo nám znovu a znovu připomíná, že náš život není dílem náhody, ale že každý z nás má své místo v božím záměru. Bláhově si vymýšlíme, čím musí být naše děti, místo toho, abychom se snažili dětem pomoc objevit, jaké plány mi s nimi Bůh. Neptáme se, zda to zapadá do nějakého většího celku. Vymýšlejme, ale snažme se jít vstříc božím plánům.

Liturgie vztahuje na Jana Křtitele slova proroka Izaiáše: „Hospodin mne povolal už od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem. Řekl mi: „Jsi  mým služebníkem, proslavím se tebou.“ Já jsem však pravil: „Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo však je u Hospodina a má mzda u mého Boha.“

Jak dosvědčují dopisy na rozloučenou, páter Jan Bula si byl vědom, že se ta slova vztahují i na něj: Pán Bůh mi vyměřil krátký život.  Ale věřím, že nebyl nadarmo. Těší mne dnes, že jsem mu sloužil a že jsem Jeho služebníkem zůstal až do konce.  Odcházím s ním smířen. Těším se na oddech a na shledání se všemi, kteří mě na věčnost předešli. Můj patron neměl delší život než já a v jeho osudu je se mnou tolik společného.

Pán Bůh mi vyměřil krátký život.  Ale věřím, že nebyl nadarmo. Těší mne dnes, že jsem mu sloužil a že jsem Jeho služebníkem zůstal až do konce.  Odcházím s ním smířen. Těším se na oddech a na shledání se všemi, kteří mě na věčnost předešli. Můj patron neměl delší život než já a v jeho osudu je se mnou tolik společného. Mnoho bylo mých plánů, ale všechny byly podmíněny vůlí Boží. Zítra, až tento dopis dostanete, já už budu mít pomodlen svůj žalm „Nyní propouštíš, Pane“ a „Požehnaný“. Děkujte Pánu Bohu za to!

Když si připomínám 100 let od narození Vašeho rodáka P. Jana Buly, nechceme oplakávat, že se nedožil stáří jako oblíbený vesnický farář, ale spolu  s ním děkovat Bohu za to, že mu dal sílu k věrnosti pravdě a lásce a vytrvat až do konce. A my bychom se měli při dnešní vzpomínce  zamyslet, jak se my snažíme naplnit svoje životní poslání a jaký odkaz zanecháme těm, kteří přijdou po nás.

Napsat komentář